Podmínky zřízení útulku
Pozor, pozor! Do zřízení útulku vám bude "krafat" nejen veterinární správa, ale i stavební úřad, hygiena, odbor životního prostředí a hasičský záchranný sbor. :) Neexistuje žádný zákon, jak by měl útulek vypadat, ale pokud chcete mít útulek registrovaný, tak je nutné se držet metodického návodu státní veterinární správy ČR. Barevně jsme vyznačili ty části návodu, na kterých se nejvíce lpělo při naší konzultaci s krajskou veterinární správou.
VETERINÁRNÍ PODMÍNKY PRO ZŘIZOVÁNÍ, PROVOZ A KONTROLU ÚTULKŮ A OBDOBNÝCH PODNIKATELSKÝCH ZAŘÍZENÍ.
Metodický návod SVS ČR
číslo 2000/05/EPIZ ze dne 28. 2. 2000
ve znění novely ze dne 1. 8. 2010
Úvodní ustanovení
Fyzické i právnické osoby mohou zřizovat útulky pro zvířata a obdobná podnikatelská zařízení (např. „hotely pro psy“) podle zásad ochrany zvířat a veterinární péče. Provozování těchto zařízení patří mezi volné živnosti podle zákona č. 455/1991 Sb., zákon o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), v platném znění. Zřizovatel útulku nebo obdobného podnikatelského zařízení je chovatelem ve smyslu § 3 písm. k) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, v platném znění (dále jen „zákon OZT“) a zároveň je chovatelem podle. § 3 odst. 1 a) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), v platném znění. Platí pro něj povinnosti vyplývající z výše uvedených zákonů (např. povinnost absolvovat odborný kurz pro odchyt toulavých a opuštěných zvířat a zacházení s nimi včetně péče o ně v útulcích pro zvířata podle § 42 odst. 2 veterinárního zákona). Tento návod se nevztahuje na záchranné stanice a péči o zvířata, která patří mezi volně žijící druhy nebo druhy, které jsou současně zvěří, o něž v případě, kdy v důsledku zranění nebo jiných okolností není možná jejich existence ve volné přírodě, musí být postaráno v souladu se zákonem č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění.Zřizování zařízení pro takové druhy se řídí uvedenými zvláštními předpisy.
Pro sjednocení postupu orgánů veterinární správy ČR vydávám tento metodický návod.
Čl. 1 Vysvětlení pojmů
Pro účely tohoto metodického návodu se rozumí:
Útulek pro zvířata – zařízení, kde mohou být umístěna zvířata přímo závislá na bezprostřední péči člověka, zejména psi, kočky a jiné druhy zvířat ze zájmových chovů a to na žádost a náklady chovatele, nebo zvířata toulavá a opuštěná (dále jen „útulek“), péči o zvířata musí zajišťovat osoba kvalifikovaná podle podmínek § 42 odst. 2 veterinárního zákona (kurz viz. § 28 odst. 2 vyhl.č. 296/2003 Sb.).
Toulavé zvíře – zvíře v lidské péči, které není pod trvalou kontrolou nebo dohledem fyzické osoby nebo chovatele a které se pohybuje volně mimo své ustájení, výběhové prostory nebo mimo domácnost svého chovatele.
Opuštěné zvíře – zvíře původně v lidské péči, které není pod přímou kontrolou nebo dohledem fyzické osoby nebo chovatele a ze zjištěných skutečností vyplývá, že ho jeho chovatel opustil s úmyslem se jej zbavit nebo ho vyhnal.
Útulkům podobná podnikatelská zařízení – jsou zařízení podnikatelského charakteru, kde je poskytována zvířatům péče po dobu a rozsahu požadovaném a hrazeném chovatelem. Např. zařízení „hotelového“ typu pro psy, kočky apod.
Záchranné stanice – zařízení zřízená a provozovaná podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, která zajišťují komplexní péči o živočichy dočasně neschopné přežít ve volné přírodě s cílem navrátit je do přírody, živočichům trvale neschopným přežít ve volné přírodě poskytují, je-li to vhodné a účelné vzhledem k jejich zdravotnímu stavu, odpovídající
dlouhodobou péči, poskytují informace o příčinách ohrožení a vhodným způsobech ochrany živočichů a mohou spolupracovat při provádění opatření k předcházení zraňování nebo úhynu živočichů.
Čl. 2 Požadavky na osobu pečující o zvířata
1. Pečovat o toulavá a opuštěná zvířata v útulcích může pouze osoba, která absolvovala odborný kurz pro odchyt toulavých a opuštěných zvířat a zacházení s nimi, včetně péče o ně v útulcích, s úspěchem složila zkoušku a získala osvědčení, jež ji opravňuje k výkonu této činnosti (podle § 42 veterinárního zákona).
2. Péče o zvířata v útulku musí být vždy zajištěna minimálně jednou osobou, která splňuje kvalifikaci podle odstavce 1, to nevylučuje, aby pomocné práce pod jejím dohledem nebo dle jejich instrukcí vykonávaly osoby, které uvedenou kvalifikaci nemají.
Čl. 3 Podmínky pro výstavbu objektů
1. Prostory a vybavení útulku a péče o zvířata musí zabezpečovat přiměřené podmínky pro zacho vání fyziologických funkcí a biologických potřeb psů a koček nebo jiných druhů zvířat, pro něž má být v útulku zajištěna péče tak, aby nedocházelo k jejich utrpení nebo poškození jejich zdraví (pozn. Dogpointu - pozor na pletiva s velkými oky, kde může zvířeti uvíznout hlavam či může zvíře prolézt (např.oka 10x10 cm), či pletiva s ostrými konci). Prostory útulku určené pro psy a prostory pro kočky mají být prostorově odděleny a doporučuje se oddělit je i provozně. Zvířata musí být zabezpečena proti úniku z útulku.
2. Při výstavbě objektu a zařízení je zřizovatel povinen požádat místně příslušnou krajskou nebo městskou veterinární správu (dále jen „KVS“) o vydání závazného posudku v územním, stavebním nebo kolaudačním řízení podle § 56 odst. (1) veterinárního zákona.
3. Žádost o vydání závazného posudku musí z hlediska ochrany zvířat a zabezpečení veterinárních
podmínek obsahovat:
a) druh zvířat, jichž se činnost týká nebo bude týkat,
b) popis zařízení, jeho kapacitu a vybavení včetně stavební dokumentace.
Čl. 4 Zásady pro umístění objektu
1. Pro stavbu útulků je vhodné komunikací přístupné klidné místo, většinou je doporučováno využít pozemků mimo souvislou zástavbu. Předpokládá se vybavení dostatečným zdrojem nezávadné napájecí vody (např. v létě spotřeba 2 – 5 litrů pro psa; 0,3 – 0,5 litru pro kočku) a zdrojem elektrické energie. Nedoporučují se místa v oblastech intenzivní chemizace, místa u frekventovaných silnic a tratí, silně svažité a větrné pozemky, mrazové kotliny apod. Chovatelsky i hygienicky nevhodné je zřizování útulků v uzavřených dvorcích s nedostatečnou výměnou
vzduchu a nedostatkem světla.
2. Objekty útulku se doporučuje vybudovat tak, aby byla dodržena doporučená hygienická ochranná pásma. – vzdálenost od objektů zdravotnických zařízení s lůžkovou kapacitou nejméně 500 metrů, – vzdálenost od dalších objektů uvedených v odstavci 2. nejméně 100 metrů, – vzdálenost od veřejných vodních zdrojů a otevřených toků nejméně 100 metrů.
3. Objekty útulku musí být oploceny tak, aby se zabránilo přístupu jiných druhů zvířat a úniku zvířat z útulku. K tomu se doporučuje plot z pletiva, z plechových nebo prefabrikátových desek zabetonovaný nebo zakopaný do země (zabránit zvířatům v podhrabání). Pletivový plot se doporučuje nahoře opatřit plechovým pásem minimálně 40 cm vysokým, který brání přelézání zvířat, zejména koček. Doporučená výše plotu je kolem 180 cm. Od obytných budov a komunikací
je vhodné oddělit prostory pásmem přirozené zeleně, nejlépe výsadbou keřů a stromů v šíři 3m.
Čl. 5 Doporučené rozměry a nároky na stavbu
1. Použité stavební a konstrukční materiály zejména povrch prostor pro zvířata, konstrukce ustájovacích klecí (včetně dveří), konstrukce oplocení kotců a výběhů, mají mít pevný, hladký, odolný (agresivní moč masožravců) omyvatelný a dezinfikovatelný povrch. Z uvedených důvodů se má vždy zvážit a případně vyloučit použití dřeva a jemu podobných materiálů. Stavební konstrukce a vybavení mají být vybudovány, provozovány a udržovány tak, aby v nejvyšší možné míře zabraňovaly poranění zvířat (nesmějí mít ostré hrany, výčnělky a z pletiva nesmějí čnět dráty apod.).
2. Doporučené rozměry klecí a výběhů pro psy a kočky určují údaje v tabulce (příloha č. 1).
3. Zvířata držená venku musí mít k dispozici ochranný přístřešek. Psi držení převážně v místnostech útulku musí mít možnost každodenního volného pohybu na otevřeném prostranství. Pokud je nezbytné psy na dobu delší než 12 hodin uvazovat, doporučuje se, aby psi středních plemen měli možnost pohybu v prostoru nejméně 20 m2, přitom nesmí být uvázáni na škrtícím obojku nebo tak,aby jim to působilo bolest nebo poranění, nebo aby bylo možné tento stav třeba jen předpokládat. Vyhovujícím způsobem je např. uvázání na obojek a vodítko na kladce, pohybující se na vodícím lanku.
4. Kotce pro kočky mají být konstruovány tak, aby je bylo možné předělit přepážkou, která umožňuje tam, kde je to nutné, oddělit kočku v době čistění od prostory, která je čištěna. Kotce se doporučuje umísťovat v místnostech, které případně mohou nahrazovat výběh a do nichž je možné kočky, které se již adaptovaly na pobyt v útulku, volně vypouštět.
5. Hrazení kotců a výběhů má být provedeno tak, aby zvířata po něm nemohla šplhat a nemohla jej přelézt (konstrukce svislých mříží u nezastřešených prostor nebo prostor bez pletivových stropů).
Výběhy nebo jejich část se doporučuje zastřešit (nejlépe s použitím průhledných střešních materiálů). Nezastřešené výběhy pro kočky musí mít pletivo i na stopech. Vybavení má umožňovat spolehlivé uzavírání kotců, klecí a výběhů, které je sestrojené tak, aby jej zvířata nemohla sama otevřít, ani se o ně poranit. Pokud jsou vnitřní prostory a výběhy odděleny stěnou s průlezem pro zvířata, doporučuje se vybavit jej tak, aby ho ošetřovatel mohl uzavřít, aniž by musel vstoupit do kotce (vysouvací dvířka s lankem a kladkou).
6. Výběhy se doporučuje upravit tak, aby prostory i vybavení byly omyvatelné a dezinfikovatelné. Úroveň podlahy v tomto prostoru by měla být snížena a měla by umožňovat odtok dešťových vod drenáží. Pokud je na části výběhu písek nebo podobný materiál, měla by být jeho výměna prováděna vždy při jeho znečištění, minimálně však 1x za tři měsíce.
7. Podlahy chodeb, kotců, výběhů i pomocných prostor (přípravna krmiva apod.) mají mít odolný, pevný, hladký, neklouzavý, omyvatelný a dezinfikovatelný povrch. Spádování podlah kotců a výběhů má být provedeno tak, aby oplachové vody nevtékaly na přístupové cesty.
8. Konstrukce kanalizace má umožnit její snadně čistění a současně zamezit šíření a rozmnožování nežádoucích hlodavců. Z těchto důvodů se doporučuje k odkanalizování ustájovacích prostor pro psy budovat nejblíže výběhům a kotcům otevřené kanalizační svody opatřené mřížkou před jejich vstupem do kanalizace. Pokud je budována uzavřená kanalizace z ustájovacích prostor, případně prostor pro přípravu krmiva, je nezbytné zabezpečit její dostatečné spádování a doporučuje se použít průměr kanalizace trojnásobně větší, než jsou rozměry používané v komunální výstavbě (zamezit zachytávání odpadu, chlupů, kostí apod.).
9. Chodby mají být dostatečně široké, aby umožňovaly manipulaci se zvířaty, a mají být udržovány vždy volné bez zbytečných překážek. Mezi chodbami a při vstupech do prostor se zvířaty se doporučuje taková konstrukce dveří (průhled v horní části, mříže, nebo pletivo v rámu), aby byla možná kontrola prostor, do kterých se vstupuje.
Čl. 6 Prostory pro přípravu a skladování krmiva
1. Pro přípravu krmiva je nutno volit uzavíratelný samostatný snadno čistitelný prostor, opatřený stěnami a podlahou s pevným, hladkým omyvatelným a dezinfikovatelným povrchem. V útulcích se doporučuje používání komplexního granulovaného krmiva, pelet nebo konzerv.
2. Pro skladování suchých krmiv, včetně komplexních krmných směsí a krmných doplňků je třeba vyčlenit uzavřené, suché chladné místo bez slunečního osvitu.
3. Pokud je používáno nativní krmivo, musí být v přípravně krmiva bezpečně umístěno nezbytné technické vybavení (stoly, nádoby, nože, apod.). Pro skladování nativního krmiva zejména živočišného původu se zřizuje samostatný prostor vybavený chladícím nebo mrazícím zařízením. Pro příjem, uskladnění a přípravu takových krmiv se stanovuje technologický postup, který zaručí zdravotní nezávadnost suroviny a vymezí postupy čistění a dezinfekce pomůcek a prostředí.
4. V blízkosti prostor určených pro přípravu krmiva se doporučuje i zřízení základního zařízení a vybavení pro osobní hygienu ošetřovatele.
5. Všechny uvedené prostory musí být vybaveny proti pronikání hmyzu (okenní sítě), škodlivých hlodavců a případně i ptactva a upraveny tak, aby bylo možno provádět pravidelnou průběžnou dezinfekci, desinsekci a deratizaci.
Čl. 7 Další vybavení útulků
1. Zařízení musí být vybavena:
a) místem pro shromažďování vedlejších živočišných produktů, kafilerním boxem,
b) vybavením pro ukládání trusu a podestýlky; doporučuje se je ukládat na kryté hnojiště nebo kompostovat, pokud tento způsob není možný, je nutné odpady skladovat ve zvláštních uzavíratelných nádobách, které se alespoň 1x týdně vyprázdní zajištěným odvozem, mechanicky očistí a dezinfikují. Kapacita nádob činí minimálně 2-5 kg na ustájeného psa, kočku na dobu jednoho týdne.
2. V zařízeních, která mají více než 10 ustájovacích prostor pro zvířata, se doporučuje zřídit příjmové a izolační (karanténní) oddělení, jehož kapacita se pohybuje kolem 10 % kapacity ustájovacích prostor.
3. Při projektování a provozu útulku je třeba zvážit možnost, aby jeden z kotců byl přístupný pro stanovené osoby (odchytová služba, policie atd.) i mimo provozní dobu útulku a současně, aby zajišťoval podmínky pohody pro umístěná zvířata až do doby normálního (denního) provozu zařízení.
4. Místnosti, v nichž se uvažuje o volném umístění zvířat (kočky, štěňata) nebo umístění plachých a agresivnějších jedinců se doporučuje opatřit bezpečnostním průchodem pro ošetřovatele. Bezpečnostní průchod je zařízení, které umožňuje ošetřovateli při vstupu po otevření prvních dveří (obvykle situovaných v rohu místnosti) vstoupit do bezpečnostního pletivem ohraničeného prostoru (půdorys cca 120 × 150 cm) a po uzavření prvních dveří přes pletivo zkontrolovat
chování zvířat uvnitř prostoru, kde se volně pohybují. Teprve po této kontrole otevřít druhé, obvykle pletivové dveře a vstoupit do prostoru se zvířaty. Toto zařízení zabraňuje i úniku zvířat,když ošetřovatel prostor se zvířaty opouští. Bezpečnostní průchod se doporučuje vybudovat,alespoň ve dvou vybraných prostorách útulku.
5. Prostory pro dlouhodobější pobyt pro kočky by měly být vybaveny částmi kmenů umožňujících šplhání a obrušování drápů. Je vhodné do ustájovacích prostorů pro zvířata vložit předměty pro rozptýlení a zabavení zvířat (míčky apod.). Volba těchto předmětů musí být taková, aby bylo možné provádět jejich průběžnou dezinfekci nebo i neškodnou likvidaci nebo aby se zvířata, zejména mláďata, jimi nemohla poranit, nemohla je polknout apod.
6. Zařízení útulku musí být vybaveno nezbytným zařízením pro bezpečný odchyt a manipulaci se zvířaty, která jsou v něm umístěna. Doporučuje se vybavení chytací sítí, rukavicemi a vodící tyčí se stahovacím obojkem.
7. Vybavení útulku má umožňovat poskytnutí první pomoci zvířatům.
8. Další pomocné prostory pro zvířata, např. místnost pro koupel, dezinfekci nebo dezinsekci přijatých zvířat, prostor pro veterinární vyšetření a zákroky, se zřizují v návaznosti na kapacitu útulku a musí odpovídat požadavkům veterinárních předpisů.
9. V útulcích s větší kapacitou (od 10 ustájovacích míst) se doporučuje zřídit minimálně jeden temperovaný kotec pro umístění nemocných, léčených nebo rodících zvířat.
Čl. 8 Hygiena chovu
1. Provozovatel zabezpečí nejméně jedenkrát denně provedení pečlivé kontroly stavu všech zvířat,jejich pohody a péče o ně, včetně kontroly technologických zařízení a odstranění každé zjištěné závady v nejkratší možné době tak, aby nebylo ohroženo zdraví a život zvířat. Zvýšená pozornost musí být věnována březím a kojícím samicím a mláďatům.
2. Krmení zvířat je nutné provádět minimálně jedenkrát denně (mláďata 3x denně). Voda musí být zvířatům přístupná trvale. Krmivo a nápoj podávat v nádobách, které byly před použitím řádně očištěny a pro nově příchozí zvíře vždy dezinfikovány. Je třeba zabezpečit podání krmiva tak, aby k potřebnému množství mělo přístup každé zvíře.
3. Pokud je používána podestýlka, musí mít dobrou nasávací schopnost, nesmí být prašná nebo zaplísněná a nesmí jiným způsobem ustájená zvířata dráždit (zbytky těkavých látek apod.). Ustájovací prostory musí být vždy vybaveny tak, aby místo pro odpočinek nebo spánek zvířete bylo suché a bylo tepelně izolováno. Ustájovací prostory musí být každodenně čištěny.
4. Před ustájením nově přijatého zvířete musí být vždy provedeno důsledné vyčištění ustájovacích prostor a jejich dezinfekce. Zvláštní péči je nutné věnovat prostorám karantény (izolace) a případně prostorám, kde došlo k onemocnění nebo úhynu ustájeného zvířete. K průběžné dezinfekci nejsou vhodné dezinfekční prostředky, které zvířata dráždí pachem (chlorové preparáty,lysol, kresol apod.). O provedené dezinfekci vede provozním řádem stanovená osoba záznamy.
5. Minimálně jedenkrát za 3 měsíce, nebo podle termínů stanovených provozním řádem, je nutné provést celkový úklid, dezinfekci a dezinsekci prostor pro ustájení zvířat, přípravny, skladů krmiv, pomocných prostor a výběhů a dalšího zařízení a vybavení. O provedené činnosti vede provozním řádem stanovená osoba záznamy.
Čl. 9 Chovatelské zásady
1. V případě kojících fen, koček a samic ostatních druhů zájmových zvířat chovaných v útulku smí podle posouzení veterinárního lékaře (viz. vyhláška č. 5/2009 Sb., o ochraně zvířat při veřejném vystoupení a při chovu) kojit pouze takový počet mláďat, který odpovídá zdravotní kondici kojící samice.
2. Minimální věk pro odběr štěňat od feny je 50 dnů, minimální věk pro odběr koťat od kočky je 84 dnů.
Čl. 10 Protinákazová opatření
1. Při příjmu zvířat do útulku musí být provedena klinická prohlídka s posouzením zdravotního stavu přijímaného zvířete osobou odborně způsobilou, nejlépe veterinárním lékařem. Nově přijatá neznámá zvířata se umístí do izolace (karantény) a případně se u psů a koček provede vakcinace proti vzteklině.
2. Při podezření z onemocnění je nutné zvíře ustájit do provozně a prostorově oddělených izolačních či karanténních prostor.
3. Při příjmu zvířat do útulkům podobných podnikatelských zařízení (např. zařízení „hotelového“ typu) se doporučuje přijímat zvířata:
a) bez klinických příznaků onemocnění,
b) s potvrzením o provedené vakcinaci, nebo očkovacím průkazem, – u psů od stáří 3 – 6 měsíců platná vakcinace proti vzteklině (délka platnosti se řídí
doporučením výrobce očkovací látky), provedená během doby účinnosti předchozí
použité očkovací látky nebo nejpozději 21 dní před příjmem, dále se doporučuje, aby byli v imunitě proti nemocem přenosným na psy (např. psince, infekční hepatitidě, parvoviróze, leptospiróze), – u koček se doporučuje platná vakcinace proti vzteklině (délka platnosti se řídí
doporučením výrobce očkovací látky), provedená během doby účinnosti předchozí
použité očkovací látky nebo nejpozději 21 dní před příjmem, a dále se doporučuje,
aby byly v imunitě proti nemocem přenosným na kočky (např. parvoviróze,
rinotracheitidě)
c) chybí-li doklad o vakcinaci proti vzteklině, doporučuje se tuto vakcinaci provést,
d) podle uvážení je možné požadovat též parazitologicko-koprologické vyšetření s negativním výsledkem.
4. Provozovatel útulku nebo zařízení podnikatelského charakteru musí zabezpečit pro zvířata
pravidelnou veterinární péči (viz. povinnosti chovatele).
Čl. 11 Předepsaná základní evidence
1. Provozovatel útulku musí vést a poskytnout pracovníkům orgánů ochrany zvířat, provádějícím
dozor nad dodržováním právních předpisů na úseku ochrany zvířat, tyto informace a doklady:
a) provozní řád zabezpečující ochranu pohody zvířat a organizaci práce a pracovních postupů stanovených zvláštními právními předpisy,
b) seznam přijatých zvířat s uvedením počtu, druhu, popisu včetně identifikačních znaků, hmotnosti, data a místa nálezu zvířat nebo uvedení jejich původních chovatelů ,
c) seznam vydaných zvířat a jejich nových chovatelů, včetně data předání, adresy, kde budou zvířata chována, nebo míst, kde byla zvířata opětně vypuštěna do původního prostředí,
d) evidenci úniků zvířat z útulku,
e) doklad o odborné způsobilosti.
2. Provozovatel vede v záznamech o zvířeti záznamy o zdravotním stavu zvířete při příjmu, záznamy o dalších kontrolách zdravotního stavu a o provedených veterinárních zákrocích, případně důvod a datum úhynu nebo utracení zvířete.
Čl. 12 Závěrečná ustanovení
1. Tímto se novelizuje Metodický návod SVS ČR č. 2000/05/EPIZ ze dne 28. 2. 2000 – Veterinární
podmínky pro zřizování, provoz a kontrolu útulků a obdobných podnikatelských zařízení.
2. Novela nabývá účinnosti dne 1. 8. 2010.
Doc. MVDr. Milan Malena, Ph.D.
ústřední ředitel
Příloha
Minimální požadavky na ustájení psů a koček.
Psi – tabulka č. 10 přílohy vyhlášky č. 207/2004 Sb., o ochraně, chovu a využití pokusných zvířat.
Nejmenší plocha přilehlého výběhu na 1 psa (m²)
Hmotnost psa
(kg)
Nejmenší plocha
podlahy kotce pro 1 psa
(m²) do 3 psů včetně nad 3 psy
< 6 0,5 0,5 (1) 0,5 (1)
6 < 10 0,7 1,4 (2,1) 1,2 (1,9)
10 < 20 1,2 1,6 (2,8) 1,4 (2,6)
20 < 30 1,7 1,9 (3,6) 1,6 (3,3)
> 30 2 2 (4) 1,8 (3,8)
Poznámka:
Plocha na jednoho psa se vždy stanoví jako součet plochy kotce a plochy výběhu i v případě, že výběh
není vybudován. Čísla v závorkách tedy udávají celkovou plochu na jednoho psa, tj. podlažní plochu
na jednoho psa, tj. podlažní plochu boxu s připočtením přilehlého výběhu. Dělící stěny mezi boxy se
instalují tak, aby se psi nemohli navzájem poranit.
Kočky – chov v boxech – tabulka č. 7 přílohy vyhlášky č. 207/2004 Sb., o ochraně, chovu a využití
pokusných zvířat.
Podlaha v m²
(bez polic) Police v m² Výška v m
Minimum pro jednu
dospělou kočku 1,5 0,5 2
Dodatečný prostor pro
každou další kočku 0,75 0,25 – Poznámka:
Boxy je potřeba opatřit odpočívadly a vybavením pro šplhání a broušení drápů.